Relative Team - home
Kontakty
E-mail: team@relativeteam.eu
Tel.: +420 776263010
Fax: +420 226210206
Relative Team
Přihlášení

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!

Kdo je online
Neznámý čtenář
Vyhledávání

Vyhledat text



Příběh o skokanské vášni

Tak nám konečně začalo léto i se vším co k němu patří. Slunečné počasí přímo láká k návštěvě letiště. Už se nemohu dočkat víkendu a návštěvy naší domovské dropzony v PB.

V tom mi takhle v úterý večer zapípá v mobilu SMS: Zitra od 13 hod seskoky z Cessny v PB, ucast clenu Relative Teamu povinna. Nikdo nemá ani představu jak rád bych jel. Navíc když z Cessny jsem ještě neskákal. Ale prostě to nejde, nejde a nejde. Mám zrovna dost práce a nějak se na letenky vydělávat musí.

Ve středu ráno vstanu, kouknu z okna a hned mně napadne klasická hláška "dneska by to šlo". Nedá se nic dělat a místo skákání jedu do práce. S přibývajícím časem se mé myšlenky čím dál častěji točí okolo letiště. V poledne už nemůžu vydržet při pomyšlení, že za chvíli jde nahoru první mašina a já snad jako jediný z týmu v ní budu chybět. Najednou místo oběda z ničeho nic skáču do auta, telefon v ruce a volám Rudovi ať mně připíše do prvního startu. Je to prostě silnější než já. S plynovým pedálem na podlaze vyjíždím směr Příbram. Cestou ještě stíhám další telefon na letiště a prosím již zde přítomné Pičuse o připravení padáku i dalších věcí potřebných na seskok. Sice se nyní dozvídám, že Cessna se dneska nakonec nekoná a místo ní bude jako výtah nahoru sloužit pouze stará dobrá AN2. Ale moje myšlenky se už točí jenom kolem skákání a je mi vlastně jedno z čeho. I když dopravní předpisy rozhodně nedodržuji tak se čas startu neúprosně blíží a k letišti je to pořád daleko – já to snad nestihnu!


Na letiště bohužel dojíždím pět minut po startu a přemýšlím jestli bych se nezapsal aspoň do dalšího. Ale to už skutečně nejde. Odpoledne mně čeká jednání, kde musím být ať se děje co se děje. V tom můj pohled zabloudí na plochu. Stojí tam připravená Andula a před ní skokani. Co to? Oni na mně čekají!!! Po tváři se mi rozlívá šťastný úsměv. Vbíhám na balírnu a natahuji na sebe kombinézu, na záda padák, do ruky helmu, výškoměr a už sprintuju do právě startující Anduly. Já to přece jen stihnul :-))).

Andula leze do 3000 m nekonečně dlouho. Aspoň máme čas si domluvit výskok a plán seskoku naší netradiční ale oblíbené RW3. Po snad 30-ti minutách vyhlídkového letu nad brdskými lesy jsme konečně nahoře, rovnáme se ve dveřích a už padáme. Může být na světě něco krásnějšího? Určitě ne. Uděláme pár změn, rozchod, otevření a přistáváme.


Spěchám s padákem na balírnu, házím ho do kouta a prosím někoho ochotného o zabalení. Během pěti minut již zase převlečený do civilu odjíždím z letiště vstříc dalším pracovním povinnostem. Jsem z toho všeho spěchu celý zpocený a hladový. Ale mám za sebou snad nejlepší oběd v životě. Cestou si ještě jednou probírám seskok a mé myšlenky se pomalu začínají otáčet dopředu směrem k víkendovému skákání. Už aby byla sobota...


Poznámka autora:
- příběh je samozřejmě smyšlený a případná podoba se skutečnými osobami Relative Teamu je čistě náhodná
-použité fotografie jsou pouze ilustrační

| Autor článku: Josef Stolín | Vydáno dne 26. 06. 2008 | 3334 přečtení | Informační e-mail

Nejčtenější články

Neexistuji vhodna data!

Český pohár RW4
© Relative Team, využití obsahu jen po domluvě s provozovatelem webu | Vytvořeno v redakčním systému phpRS | RSS