Relative Team - home
Menu
Kontakty
E-mail: team@relativeteam.eu
Tel.: +420 776263010
Fax: +420 226210206

Relative Team
Přihlášení

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!

Kdo je online
Neznámý čtenář
Vyhledat text

Předpověď počasí


Marathon du Beaujolais

Když jsme se v březnu s Pepou rozhodli, že se na podzim vydáme na vinařský maraton do Beaujolais, přišlo mi to strašně za dlouho, ale konečně jsme se dočkali a byl to ve výsledku jeden z mých nejlepších cestovatelsko-běžeckých zážitků!

B7


Registrovali jsme se jen ve dvou a další posily týmu lanařili postupně. Nejdřív jsme v létě přesvědčili Stáňu a v říjnu se k nám přidala odvážná Klára, která sice chtěla běžet půlku, neb maraton ještě žádný za sebou neměla, ale naštěstí byla půlka už vyprodaná a Kláře tak nezbylo než běžet celý maraton s náma.
Strategicky jsme naplánovali týdenní dovolenou, abychom se před maratonem ve francouzských vinicích náležitě aklimatizovali. Na doporučení známých jsme zvolili kemp v Anse, který je od maratonského městečka Villefranche sur Saone jen pár kilometrů daleko.
Francouzské putování jsme zahájili v neděli 13. listopadu v 5 ráno na pražských Stodůlkách zmrzlí a nevyspalí, někteří navzájem se neznající, ale natěšění na budoucí zážitky. Do Stáni auta jsme naložili mj. snídaňový perník od Kláry maminky a vyrazili na cca 1100 km dlouho cestu. Díky našim šikovným řidičům Stáně a Pepovi ubíhala cesta jako po másle, a tak nám odpoledne vybyl čas i na návštěvu města hořčice Dijonu, kde jsme si protáhli ztuhlé nohy a pořídili první fotky do sbírky.

Pár druhů dijonské hořčice

B4


Večer už nás čekala chatička v kempu, kterou nám dali díky malé obsazenosti dokonce o něco větší, než jsme čekali. Pepa tak vyfasoval vlastní apartmá s letištěm, my holky jsme se skromně zabydlely ve společném pokojíčku. Sprcha, večeře, první noc a zítra hurá objevovat krásy kraje Beaujolais.

B6


V pondělí jsme se rozhodli pro krátkou procházku do Villefranche na kávu a pak že se uvidí. Nicméně z procházky se vyklubal výlet po okolí v délce skoro 30 km, turisti se v nás nezapřou. Unavení a spokojení se večer poprvé nadšeně vrháme na vína, sýry a bagety z místního supermarketu a nic nám nechybí. Pepa zahajuje týdenní soutěž "hádejte, kolik jsme ušli..." a na další den plánujeme výlet do Lyonu. V 9 večer po lahvince vína se zvedám, že jdu jako běhat a moc nevěřím, že by někdo šel se mnou, ale Klára i Pepa se nechají vyhecovat a tak vyrážíme do 7 km vzdáleného McDonalda chytat wi-fi a sdílet fotky, Stáňa nás označuje za blázny, ale my jdeme po 14 km spát spokojení.
V úterý všichni bez odmlouvání vstáváme podle budíku a vyrážíme za kulturou, počasí nám celkem přeje, jen s parkováním to bylo v Lyonu vtipné. Při cestě zpátky nemůžeme v obchodním centru najít auto, a tak se vymotáváme ven asi hodinu, ale odvážíme si plno fotek a dalších kilometrů v nohách. Lyon nám připomíná Prahu, objevili jsme náplavku, Petřín, ale i katedrálu, která připomíná Hlubokou. Jeďte do Lyonu, budete se cítit jako doma! Večer opět poctivě trénujeme víno, sýry, bagety, tipovací soutěž, systém se nám začíná hodně líbit.

Lyon

B5


Na středu jsme zvolili krátký výlet po okolní přírodě, předpověď počasí nebyla nic moc. Shodujeme se, že místní vinice a lesíky nám vyhovojou mnohem víc než šlapání Lyonské dlažby.

B18


Večer se v kempu potkáváme se zimními plavci Zuzkou a Bernardem (pro vysvětlení: Pepa je taky jedním z těch šílenců, kteří plavou ve vodě, kde i rybám je zima). Zuzka a Bernard sice maraton nepoběží, ale v následujících dnech nám dělají moc milou společnost.

Voda měla osvěžujících 11°C :-)

B8


Čtvrtek 17. listopadu je dnem oslav nového vína Beaujolais, proto volíme výlet po okolních vinicích pracovně nazvaný "Tour de vesničky". Ale ještě předtím ráno Pepa naláká Kláru i Stáňu na ranní trénink zimního plavání v blízkém jezeře a holky to obě zvládnou na jedničku! Já se jdu jenom trapně proběhnout, což mi vydrží až do konce, do ledové vody se ukecat nenechám. Počasí na výlet je nádherné, trasa podle mojí kreativní navigace taky a nevynecháme ani nejkrásnější francouzskou vesnici Oingt. Tam nejen ochutnáváme nové Beaujolais, ale kupujeme taky olej z hroznových semínek a fotíme o sto šest s naším oblíbeným sborovým citoslovcem "Oooo, foť to táto! Fotim, mámo!".

Oingt z dálky

B17


Cestou z výletu se stavujeme pro startovní balíčky v maratonském expu, kde se dostáváme do té správné závodní nálady. Vítají nás masky na červeném koberci jako celebrity, všude to trsá, žije a pije, tak se rádi necháváme strhnout a kromě vyzvednutí čísel, triček a lahví vína taky hojně degustujem a necháme se zvát na všechny možné závody.

B1


Pátek je povinně odpočinkový den, hlavním úkolem je sehnat špendlíky na startovní čísla. Úžasná Stáňa je objevuje zastrčené v jednom z regálů "našeho" supermarketu, hurá! Večer standartní ténink konzumace sýra, baget a vína, ale především kostýmová zkouška. Vybrali jsme si havajský look a shromáždili řadu věnců, šátků, květin a jiného materiálu. Pepa, který byl ze začátku zásadně proti kostýmům, si dokonce v expu pořídil zelený klobouček. Zuzka a Bernard nás přichází zkontrolovat, kostýmy schvalují a tak si jdeme připravit kupičky na den D a o něco dřív než jiné večery se pokoušíme usnout, protože budíček štelujeme mezi 5:30 a 5:45.
Sobotní ráno zahájíme tradiční "psí miskou" - označení čaje v ikeáckých miskách, které jsme si zvykli používat místo miniaturních hrníčků. Šup do běžeckého oblečení, nahodit havajské dekorace, něco sladkého k snídani, sbalit civil na převlečení a jedem. Parkujeme u nám už dobře známého expa a hledáme autobus, který nás odveze na start. V dobré náladě sedáme na zadní pětku a pozorujeme stejně dobře naložené běžce půl napůl v maskách a bez masek. Seriózní bězci bez masek nám přijdou trapní a nechceme se s nima bavit, že. Vystupujeme z autobusu a míříme do kryté haly, ale ještě než vejdeme dovnitř, s Pepou už stíháme první degustaci vína u vchodu. V tenhle moment se rozhoduju, že ochutnám opravdu všude a slovo dodržím! V zázemí na nás čekají kromě vína taky stoly s bagetama, sýrem, salámem, čokoláda, perník, banány... Pro příště víme, že snídat doma se nemusí. Nekonečné fronty na záchody, spousta vtipných masek a dobrá nálada, to jsou poslední dojmy krátce před startem, kam se pomalu pěšky přesouváme a jdeme na to.

B10


První kilometry si užíváme nádherné ráno se sluníčkem, kocháme se vinicemi, smějeme se maskám, držíme Kláře palce při maratonské premiéře a vynalézáme sborový pozdrav tři-dva-jedna: "Alooohaaaa" se zvednutím rukou, který bezpečně povzbudí ostatní běžce i rozprouzdí fanoušky. Během závodu zdravíme tolikrát, že večer skoro nemůžeme mluvit, ale hláška se nás tak drží, že ji málem používáme místo pozdravu i později po závodě. Při vbíhání na první občerstvovačku, která se nachází přímo v zámečku s nádhernou zahradou, je to samé "Ooooo, foť to!". Střídají se občerstvovačky tzv. obyčejné u cesty s těma kochacíma v zahradách a zámečcích, nikdy ale nechybí víno (dvakrát svařák), bagetky, sýry, sladká buchta, čokoláda...

B16


Na desátém kilometru přichází občerstvovačka velmi speciální, a to přímo ve sklepě se sudy vína! Tušili jsme, že na trase má být, ale doopravdy to zažít bylo prostě super. Fotíme, radujeme se, že jsme tady, všechno si moc užíváme. A tak ukrajujeme kilometry skoro do půli, kde nás čeká nejen další sklepně-zámecká občerstvovačka (tam se musím asi 10 minut zabavit s Pepou tancováním při čekání na záchodující Kláru a Stáňu), ale taky Zuzka s Bernardem. Běžíme jim vstříc, zdravíme, fotíme se, culíme, dáváme si víno a frčíme dál.

B11


Půlmaraton uběhl cobydup, občas potkáváme neoficiální občerstvovačku domorodců. Jedna už z dálky vypadá dokonale, tak se trhám a běžím napřed čapnout víno, což se domorodcům moc líbí. Nabízí nám neskutečné domácí dobroty, až se mi ani nechce pryč. Nicméně pokračujeme dál, já se držím slova degustovat víno opravdu všude, v čemž mě podporuje hlavně Pepa, holky jsou s vínem opatrnější. Zato občerstvovačku na jednom ze zámečků složenou výhradně z haribo-bonbonů využijeme všichni. Kolem 30 km už trochu cítíme nohy, Kláru chytá koleno a já nestihla na jedné zastávce víno, ale nenecháme se rozhodit a v mírnějším tempu krájíme kilometry dál.

B13


Posledních 8 km se trasa spojuje s půlmaratonem, což nás (hlavně teda mě) trochu vykolejí, protože půlkaři se dost strkají na občerstvovačkách a obecně se v úzkých místech dost nevybíravě tlačí dopředu, ale na druhou stranu nás donutí se trochu víc rozběhnout a tak se ani nenadějem a máme před sebou Villefranche a poslední 3 km do cíle. Klára se nesmí zastavit, protože pak už nemůže ani jít, ale lehkým klusem to kolektivně zvládáme, vyhecujeme se k řadě "Alooohaaa" pozdravů, kilometr před koncem nás domorodci krmí hovězím steakem na kostičky a pak už jen vyhlížíme cílovou bránu, ke které dobíháme ve čtyřstupu překvapivě pohodovým způsobem, samý úsměv, samé Aloha, ani se nám nechce věřit, jak to rychle uteklo. Čas lehce nad 5 hodin nám vůbec nepřijde zlý na to, že jsme s Pepou po cestě dali skoro 2 lahvinky vína na osobu a pro Kláru to byla maratonská premiéra. Na krk nám věší cílové medaile v podobě degustačního kalíšku na víno (ty ještě ten den večer u Zuzky a Bernarda zkoušíme v praxi), necháme se zabalit do termofólií a směřujeme do garážového zázemí doplnit nezbytné víno, bagety, sýr, čokoládu... a taky bujon, který s Klárou hodně oceňujem. Asi hodinku se motáme kolem, pořídíme pár fotek, omylem vlezeme do VIP zóny (kde se nám s Pepou podaří ukořistit quiche aneb mini slané koláčky, které jsme si ve Francii zamilovali) a pak míříme najít autobus zpátky do expa k autu. Napoprvé netrefujem správnou výstupní zastávku, tak po okružní jízdě městečkem zkoušíme druhý pokus a tentokrát už vystupujem správně. Kupodivu chodíme vcelku normálně, jen Klára má s kolenem problém a Pepa ji šlechetně po cestě podpírá.

B14


Po závodě máme důležitý úkol, a to chytit v našem oblíbeném McDonaldu wifi a nasdílet fotky ze závodu. V havajských oblečcích tak sdílíme, počítáme "lajky" a odměňujeme se. Cestou domů jedeme navštívit Zuzku a Bernarda a podělit se o zážitky a pak už nás čeká jen poslední společný večer s vínem, bagetou, sýrem, psí miskou, tipovací soutěží... Je nám z toho trochu smutno, ale na druhou stranu jsme moc rádi, že jsme se v tomhle složení sešli a v euforii plánujeme další akce. V neděli ráno si ještě na probuzení dávám běh, odvážnější Pepa a Stáňa plavání v jezeře, Klára doma masíruje koleno, pak už jen poklidíme chatku, loučíme se se Zuzkou a Bernardem a s autem naloženým vínem a sýrem se vydáváme domů. Aby to ale bylo vtipné až do konce, jsme oblečení v maratonských tričkách a sem tam prohodíme naše Aloha.

B12


Po cestě jsme skoro na 100 % rozhodnutí pro další vinařský maraton, a to na konci června v Alsasku. Bude tam totiž hlavně bílé víno, a to je Stáni a Kláry parketa. Pepu jsem nalákala na alsaské speciality, které jsou v maratonském letáčku vypsané pro každou stanici (fakt, i včetně odrůdy vína, která se k tomu degustuje!) a já se teda nějak zapřu a solidárně to bílé víno zvládnu. Už jen sehnat lepší havajskou sukýnku. Aloha, vinařské maratony ve Francii!

Autor: Karolína Janošíková
Foto: Josef Stolín

| Autor článku: Josef Stolín | Vydáno dne 22. 11. 2016 | 1272 přečtení | Informační e-mail

Český pohár RW4
Flattr
Spolupracujte s námi
Rádi by jste zde zveřejnili článek nebo informace z vaší dropzony?

Máte námět na článek?

Něco vám zde chybí?

Chcete zde inzerovat?

Máte zájem o spolupráci?

              ...kontaktujte nás
Naši partneři
© Relative Team, využití obsahu jen po domluvě s provozovatelem webu | Vytvořeno v redakčním systému phpRS | RSS